Porto Santo – ostrov klidu
Když se člověk poprvé vylodí na Porto Santu, může být trochu zmatený.
Po příjezdu z Madeiry zmizí zelené hory, vodopády i levády. Místo nich přijde suchá krajina, nízké kopce a dlouhá písečná pláž.
Když sem přijedu poprvé s novou skupinou, občas se někdo zeptá: „A to je všechno?“
Jenže Porto Santo není ostrov, který se snaží udělat dojem. Čím déle zde zůstanete, tím víc vám začne dávat smysl. A možná právě proto se sem Madeiřané vracejí znovu a znovu. Jezdí za pocitem, který z Madeiry už pomalu mizí.
Tohle je totiž ostrov klidu.
Nečekaný vítěz pandemie
Projíždíme po jižním pobřeží kolem hotelů. Moderní zástavba tu lemuje proslulou pláž se zlatým pískem.
„Tady byly ještě před pár lety hlavně malé domky místních“, vypráví Jordão, místní dopravce, který mě po Porto Santu vozí už několik let, když jedeme kolem hotelových komplexů. „Větší zájem o náš ostrov vznikl paradoxně během pandemie“.
Během covidu se Porto Santo díky své izolované poloze stalo symbolem bezpečné dovolené. Zatímco většina turistického světa řešila zavřené hranice, o Porto Santu začala psát portugalská i zahraniční média, protože se jim dařilo velmi dobře hlídat počet nakažených.
Tím se ostrov dostal do povědomí širší veřejnosti a dnes sem létají pravidelné spoje z několika evropských měst včetně Prahy.
Když se Jordãa ptám na české turisty, usměje se. „Češi jsou fajn. Chodí po ostrově, navštěvují místní restaurace a jezdí na výlety. Spousta jiných národů tráví celý pobyt v hotelových rezortech.“
Nejkrásnější pláž v Makaronésii?
Devět kilometrů dlouhá pláž je bezpochyby největším symbolem ostrova.
Jemný zlatý písek nemá v Makaronésii mnoho konkurentů. Když se procházíte po pláži a díváte se na oceán, opravdu si chvílemi připadáte spíš jak někde v Karibiku, než na ostrově v Atlantiku.
Místní navíc věří, že písek má léčivé účinky při problémech s pohybovým aparátem. Během procházky po pláži tak můžete občas pozorovat návštěvníky, zahrabané do písku, ze kterého jim kouká jen hlava.
Nejlepší období pro návštěvu je polovina září až října. Voda v oceánu je nejteplejší a je po prázdninách, takže tu je podstatně klidněji. V létě jezdí trajekt z Funchalu často přeplněný rodinami s dětmi a bývá na něm dost rušno. Ale ani v hlavní sezóně nepůsobí pláž přeplněně. Je tak velká, že si každý najde svůj prostor.
Moje nejoblíbenější část pláže leží v oblasti Calheta na východním konci ostrova. Zlatý písek se zde potkává s tmavými vulkanickými skalami a vytváří scenérie, které jsou velmi fotogenické.
Nedaleko odsud je i ostrůvek Ilhéu do Cal, kde se kdysi těžil vápenec. Ve štolách došlo i k fatálním nehodám, dnes je vstup na něj zakázán, ale můžete se k němu přiblížit na lodích, věnujících se výpravám za delfíny a velrybami.
Historie ostrova Porto Santo – boj se suchem napříč staletími
Když sedím s místním řidičem Renatem na kávě ve Vila Baleira, pronese větu, která mi zůstala v hlavě.
„Máme se teď nejlépe za celou historii ostrova.“
Po většinu dějin byl život na Porto Santu dost tvrdý. Nedostatek vody. Sucho. Špatné sklizně. Eroze. Izolace. A kdysi i časté pirátské útoky.
Na rozdíl od Madeiry zde nejsou řeky, vodopády ani levády. V obdobích sucha museli místní svůj dobytek náročně převážet na lodích na Madeiru, aby zde neuhynul. Voda tu je prostě nejcennější komoditou. Dnes ostrov získává většinu vody odsolováním té z Atlantiku.
Králík, který změnil celý ostrov
Jedna z nejslavnějších místních legend vypráví o Bartolomeu Perestrelovi, prvním správci ostrova. Podle tradice přivezl na Porto Santo březí samici králíka.
Králíci se rozmnožili natolik, že postupně zlikvidovali velkou část původní vegetace. K tomu se přidalo kácení stromů a pastva hospodářských zvířat.
Výsledkem byla krajina, která se začala podobat tomu, co vidíme dnes. Nakolik je příběh o jediném králíkovi historicky přesný, to už dnes asi nikdo nezjistí.
Jisté ale je, že příroda Porto Santa vypadala před příchodem člověka úplně jinak. Ostrov byl podstatně zelenější.
Muž, který sázel stromy
Sopečný vrchol Pico do Castelo je krajinnou dominantou ostrova a pohled na něj z hlavního města Vila Baleira nejednoho turistu vybízí k jeho zdolání. A když se na něj vydáte, najednou jste v lese.
To je na Porto Santu samo o sobě zvláštní. Les kolem Pico do Castelo ale není dílem přírody. Je výsledkem práce madeirského lesníka Antónia Schiappy de Azeveda, který velkou část života zasvětil zalesňování ostrova.
Ve chvíli, kdy zde začal vysazovat první stromy, připomínalo vnitrozemí Porto Santa téměř polopoušť.
Dnes si většina návštěvníků myslí, že zdejší les existoval odjakživa.
Ve skutečnosti se dívají na jeden z nejúspěšnějších zalesňovacích projektů v historii Portugalska.
Pico do Castelo a příběh pirátů
Na vrcholu Pico do Castelo dodnes najdete zbytky obranného opevnění.
A není divu. Porto Santo leželo osamocené uprostřed Atlantiku a představovalo snadný cíl.
Nejhorší útok přišel roku 1617. Barbařští korzáři ze severní Afriky ostrov přepadli, vyplenili a většinu obyvatel zabili, nebo odvlekli do otroctví. Říká se, že na ostrově zbylo jen 18 mužů a 7 žen. Porto Santo se z této katastrofy vzpamatovávalo celé generace.
Když dnes stojíte na vyhlídce a díváte se na oceán, jen těžko si představíte, že zdejší obyvatelé kdysi sledovali horizont se strachem, zda se na něm neobjeví další nepřátelské lodě.
Nedaleko odsud se nachází i kopec Pico do Facho. S poměrně skromnou výškou 517 m se jedná o nejvyšší vrchol ostrova.
Právě odtud se v minulosti vysílaly varovné signály směrem k Madeiře. Když se objevilo nebezpečí, na vrcholu se zapálil oheň.
Dnes sem lidé chodí kvůli výhledům. Kdysi šlo o strategické místo.
Nejhezčí túra na Porto Santu a všudypřítomní Afričané
Pokud bych měl doporučit jedinou pěší trasu na Porto Santu, byla by to cesta na Pico Branco.
Bílé skály, výhledy na severní pobřeží a zvláštní středomořský charakter krajiny vytvářejí místo, které jsem nikde jinde v Makaronésii neviděl. Ve vrcholových partiích vás navíc překvapí krásný cypřišový les.
A hlavně - i v hlavní sezóně tu často potkáte jen pár lidí. Na Madeiře je něco podobného dnes už vzácnost.
„Mladí už moc pracovat nechtějí,“ říká Jordão, když nás veze pod Pico Branco. Ukazuje na restaurace a hotely podél pobřeží.
„Dřív tu pracovali hlavně místní. Dnes sem přichází stále více lidí z bývalých portugalských kolonií, hlavně z Kapverd a Svatého Tomáše a Princova ostrova.“
Když se člověk po ostrově rozhlédne, nelze si toho nevšimnout. Ve většině restaurací a hotelů dnes potkáte zaměstnance afrického původu.
Pro malý ostrov s pěti tisíci obyvateli je cestovní ruch stále důležitější a bez pracovníků ze zahraničí by řada podniků fungovala jen obtížně.
Porto Santo a mladý Kolumbus
Ostrov je neodmyslitelně spjatý se jménem Kryštofa Kolumba.
Právě zde žil po svatbě s Filípou Moniz Perestrelovou, dcerou tehdejšího správce ostrova. Ta mu zde porodila i syna Diega. A právě zde získal kontakty na rodinu Perestrelů, kteří patřili mezi první kolonizátory Atlantiku. V hlavním městě můžete navštívit i nevelké muzeum slavného mořeplavce. Nachází se v budově, která byla údajně jeho domovem.
Místní kuchyně, víno a proroci
Když se ptám místních, kam chodí na typický hovězí špíz (espetadu), odpověď se opakuje překvapivě často. Restaurace Teodorico. Možná proto, že si dodnes zachovala charakter místa pro místní a ne pouze pro turisty. A rozhodně se vyplatí udělat si v ní rezervaci.
Na Porto Santu ale stojí za ochutnání i speciality, které na Madeiře už tolik nenajdete. Tou nejznámější je gaiado – sušený a solený tuňák, který býval důležitou součástí jídelníčku místních rybářů.
Zajímavá jsou ale i místní vína. Réva zde roste v písčité půdě chráněná nízkými kamennými zídkami proti větru. V podmínkách, nad kterými by většina našich vinařů jen nevěřícně kroutila hlavou. Za ochutnání stojí například odrůda Caracol.
A pak je tu ještě jedna zajímavost.
Madeiřané přezdívají obyvatelům Porto Santa „Profetas“ – Proroci.
Podle legendy zde kdysi žil muž, který předpovídal blížící se konec světa. Část obyvatel mu uvěřila natolik, že přestala pracovat a věnovala se modlitbám.
Konec světa se nakonec nedostavil. Přezdívka však ostrovanům zůstala. A nechybí jim ani smysl pro humor – vždyť jedno z místních vinařství nese název Profetas e Vilões (Proroci a lotři). Tak si totiž navzájem říkají obyvatelé Madeiry a ostrova Porto Santo.
Atmosféra, kterou Madeira nemá
Porto Santo si oblíbili golfisté, milovníci pláží i lidé hledající klid.
Pro mě je ale největším kouzlem něco jiného.
Atmosféra. Se svými zhruba pěti tisíci obyvateli funguje ostrov trochu jako jedna velká vesnice. Lidé se znají. Zdraví se na ulici. Nikdo nikam nespěchá.
Možná právě proto sem tolik Madeiřanů jezdí na víkendy a dovolenou. Za klidem, který už z Madeiry mizí.
Kolik dní na Porto Santu?
Většina zahraničních návštěvníků přijíždí jen na jednodenní výlet z Madeiry. Podle mě je to škoda. Týden může být ale pro aktivního cestovatele až moc. Na druhou stranu, pokud se chcete ponořit do klidu a nicnedělání, proč ne.
Za mě jsou ideální dvě až tři noci. Stihnete projít hlavní trasy, projet ostrov na skútru nebo elektrokole, vykoupat se na pláži i v přírodních bazéncích a zároveň si užít to, co je na Porto Santu nejcennější.
Jeho atmosféru a klid.
Madeira a Porto Santo – jiné světy, které se doplňují
Tyhle dva ostrovy už snad ani odlišnější být nemůžou.
Madeira nabízí dramatické hory, levády a nekonečné možnosti turistiky, gastronomie i zábavy. Najdete tu luxus, ale i rušné hemžení turistů a nápor na vaše smysly.
Porto Santo nabízí naopak pocit prostoru, dlouhé pláže a pomalejší tempo života.
Nejsou to konkurenti. Jsou to dva ostrovy, které se dokonale doplňují. A možná právě proto fungují nejlépe společně.
Madeira vás ohromí. Porto Santo vás zpomalí.
Na Porto Santo jezdím pravidelně už od roku 2004 a přesto mě tenhle malý ostrov pokaždé překvapí něčím novým. Někdy novou stezkou, jindy rozhovorem s místními nebo místem, kolem kterého jsem předtím jen prošel.
Pokud přemýšlíte, jestli Porto Santo navštívit samostatně, nebo ho spojit s Madeirou, najdete na webu i další texty o obou ostrovech. Koukněte do sekce "Ostrovy" a klikněte na Madeiru, nebo Porto Santo.
A pokud budete potřebovat poradit s plánováním cesty, ozvěte se mi.