Můj kamarád Valter a příběh Guančů
O La Gomeře jsem poprvé slyšel od mého kamaráda Valtera zhruba před patnácti lety. Valter je z Madeiry, ačkoli jeho jméno ani zjev tomu neodpovídá.
Při pohledu na jeho dlouhé blonďaté vlasy, modré oči a světlý plnovous byste spíš tipovali, že je to potomek Vikingů. A možná je to pravda.
Sám se považuje za potomka Guančů. Tak se dnes souhrnně říká původním obyvatelům Kanárských ostrovů. A ti byli dle výzkumů právě světlovlasí – to by asi málokdo čekal od ostrovanů, žijících kousek od Afriky.
Ale jedna z teorií je, že to byli právě Vikingové, kteří jako první obydleli ostrov, byť poslední vědecké poznatky hovoří spíš o berberech ze severní Afriky.
A když Španělé ostrovy v rámci kolonizační éry dobyli a původní obyvatele si podrobili, vyváželi je pak v rámci obchodu s otroky třeba na Madeiru, kde pracovali na polích s cukrovou třtinou.
A Valter říká, že je potomek právě těch guančských otroků.
Proč jsem na La Gomeru vyrazil
Ať už je to jakkoli, když mi řekl „jeď na La Gomeru“, zpozorněl jsem. I když upřímně – Kanáry mě předtím nikdy moc nelákaly. Měl jsem je zaškatulkované jako takovou „továrnu na turisty“.
Ale když vás tam posílá kamarád, který studoval ekologii na Azorech, dělá rangera a horského průvodce na Madeiře a řekne vám, že je to jak „Madeira za jeho mladých let“, nemůžete říct ne.
Bylo rozhodnuto. Vyrazil jsem – a od té doby se na tento ostrov vracím každý rok.
Cesta na La Gomeru – návrat v čase
Nejsnažší cesta na ostrov La Gomera je letět přímým letem na Tenerife. A pak buď přeletět, nebo jet trajektem. Loď jede necelou hodinu, stojí méně než letadlo – a navíc je stylovější na ostrov připlout. Pokud jsou velké vlny, přibalte kinedryl.
Z letiště na Tenerife je to čtvrt hodinky jízdy do přístavního města v Los Cristianos. Tahle suchá část Tenerife, plná nevzhledných budov, víceproudých dálnic a turistického hemžení a cestovního ruchu v jeho nejtvrdší podobě vám pravděpodobně ukáže úplně opačnou tvář toho, za čím jedete.
Ale na terase hospody přístavního terminálu, odkud můžete pozorovat grandiózní lodě, mířící na ostatní ostrovy, už cesta začíná mít dobrodružnější charakter.
Plavba je krátká, ale občas při troše štěstí můžete z lodi vidět delfíny, létající ryby či kulohlavce. A za necelou hodinku jste v jiném světě.
Doslova.
Hlavní město San Sebastian a odkaz Kryštofa Kolumba
Hlavní město San Sebastián de La Gomera ožívá jen párkrát denně s příjezdem trajektu. Jinak se jedná o ospalé městečko, prodchnuté až nakažlivým klidem.
Právě odsud vyplouval i Kryštof Kolumbus na jeho nejslavnější cestu. Proto se ostrovu také španělsky říká Isla Colombina. Šušká se, že prý měl i poměr s Beatriz de Bobadilla, chotí prvního správce La Gomery.
San Sebastian mám rád. Přijde mi jako skvělé místo na základnu pro objevování ostrova. Počasí tu bývá lepší, než na severu. I když kanářané, pro které je chladnější a vlhčí podnebí luxusem, by tvrdili opak.
Najdete tu pár fajn hospůdek, malou pláž a sympatické kavárny na ranní sendvič (bocadillo). Není tu moc turistů (méně než ve známějším letovisku Valle Gran Rey) a ať chcete nebo ne, místní pohodová atmosféra vás prostě naladí na pomalejší tempo. A to je záhodno, protože na La Gomeře se nepospíchá.
A to ani na silnicích – pokud si pronajmete auto, rychle se v místních serpentinách ani jezdit nedá. Většina silnic je ale v bezchybném stavu a provoz zde nečekejte. Tunelů tu moc nemají a dálnici žádnou, takže i to pomáhá pomalému cestování.
A za tím se sem jezdí.
Pokud na La Gomeru jedete poprvé, doporučuji zůstat alespoň pět až sedm dní.
Jednodenní výlet z Tenerife ukáže jen malou část toho, co ostrov nabízí.
Národní park Garajonay, pískací jazyk Silbo a palmový sirup
Ostrov má kruhovitý tvar a na jeho vrcholu najdete náhorní plošinu, na které se rozprostírá národní park Garajonay, pojmenovaný po mýtických milencích (Gara a Jonay), jak praví zdejší legenda.
V něm můžete spatřit snad nejkrásnější třetihorní lesy Evropy, které jsou často v mracích, dodávajících celé oblasti tajemnou atmosféru.
Z náhorní plošiny ční jako strážci národního parku skalní menhiry, nazývané Los Roques, které jsou jakýmsi symbolem ostrova a jediným místem, kde se na vyhlídkách občas hemží turisté, přijíždějící sem na jednodenní výlet ze sousedního Tenerife. Jinak tu ale na další cestovatele narazíte velmi zřídka.
Z výšin národního parku míří k pobřeží četná hluboká údolí (barrancos), protkané sítí pěších tras, sloužících jako dávné spojnice mezi vesnicemi. Na nich ještě občas můžete potkat pastevce komunikující mezi sebou unikátním pískacím jazykem Silbo Gomero. Ten je dokonce součástí dědictví UNESCO.
Kopce jsou tu prudké, kam se oko podívá – a tak není divu, že místní vynalezli k jejich slézání i unikátní formu „skoku o tyči“ ve volné přírodě – Salto del Pastor. U městečka Vallehermoso zase můžete narazit na oblasti vzrostlých palem kanárských, ze kterých místní vyrábí unikátní palmový sirup Miel de Palma.
Pěší turistika na La Gomeře
Síť pěších stezek je tu perfektně udržovaná. A na nich, krom těch populárnějších jako je výstup na nejvyšší horu Alto de Garajonay a stolovou horu Fortaleza, budete téměř sami!
Terén je tu převážně kamenitý, vyjma lesních cest v národním parku Garajonay.
Část cest se dá naplánovat jako okružní (což ocení ti, co cestují pronajatým autem), část je rozhodně lepší absolvovat jako přechod z bodu A do B s tím, že je dobré mít domluvený svoz.
Po ostrově se můžete dopravovat i místními autobusy, ale linek je málo a frekvence spojů je sporadická.
Ostrovanův tip:
Pokud vás zajímá místní flóra nebo tradiční život na La Gomeře opravdu do hloubky, doporučuji se podívat na projekt botaničky Zdenky Hájkové.
Na ostrově dlouhodobě žije a pořádá botanické vycházky, workshopy a další aktivity, které běžný návštěvník jen těžko zažije.
Na La Gomeru dojela z Čech na kole a je jednou z mála krajanek, které tu našly domov.
Květena a kuchyně La Gomery
Botanici tu budou u vytržení – a to nejen kvůli původním pralesům, odborně nazývaným laurisilva, kde narazíte na gigantické stromovité vřesovce, obří kapradiny i druhy pampelišek, které jsou větší než vy.
Ale i kvůli fantastické květeně v údolích, na místních zahrádkách, nebo rozkvetlých horských loukách v jarních měsících.
Pěstují se tu plodiny jako papája, mango, avokádo a mnohé další – může vás s nimi seznámit i krajanka, která se tu usadila a ukáže vám, jak se míchá místní speciální omáčka mojo rojo, na kterou narazíte téměř v každé restauraci.
A když jsme u toho, gurmáni taky nepřijdou zkrátka. Nečekejte moderní haute cuisine, jako na rušnějších ostrovech typu Madeira či Tenerife, ale spíš poctivou domácí kuchyni v místních jednoduchých hospůdkách.
Od tradiční řeřichové polévky s praženou moukou gofio (typická pochoutka Guančů) přes výtečné kanárské sýry (doporučuji pečený kozí sýr s grilovaným lilkem a palmovým medem), všudypřítomné vrásčité brambory papas arrugadas, až po králíka na víně (Conejo en Salmorejo).
A samozřejmě si tu dáte i skvělé ryby, ale ty hledejte spíš v restauracích v pobřežních oblastech.
Pokud budete mít možnost, určitě ochutnejte Miel de Palma.
Tenhle hustý sirup z mízy kanárské datlové palmy se výborně hodí ke kozím sýrům, dezertům nebo třeba k palačinkám.
Na La Gomeře je to jedna z nejtypičtějších místních specialit.
Kdy jet na La Gomeru?
A kdy vyrazit? Jaro je fantastické na květenu, proto ho mám osobně nejraději, ale občas vás tu můžou potrápit deště. V létě na Kanárech bývá úmorné vedro, spíš bych se jim v tuto dobu vyhnul a zamířil na Azory či Madeiru.
Na podzim je počasí stabilní a Atlantik pořád vhodný ke koupání. A nebál bych se rozhodně ani zimy – nahoře sice možná nasadíte lehkou bundu a občas vám sprchne, ale třeba ve Valle Gran Rey budete chodit v tričku.
La Gomera je prostě takový zvláštní úkaz. Místo, které je zapomenuté, ale přitom je co by kamenem dohodil z Tenerife, kde už místní proti masovému turismu protestují.
Nevím, zda to je proto, že místní politici jsou osvícení a chtějí si svůj ostrov uchovat pro budoucí generace, nebo jen faktem, že tu zatím nejsou velké hotelové komplexy a nelítají sem přímé linky z evropských metropolí.
A pravda, na koupání bych si z Kanárských ostrovů vybral také jiný ostrov. Pokud máte rádi divoké koupání, tak mým favoritem je El Hierro.
Ale co se týká pestrosti pěších tras, La Gomera, která je mimochodem menší než okres Praha, strčí do kapsy třeba většinu ostrovů na Azorech. Ale i pokud nejste pěší turisti, krásných míst a vyhlídek je tu tolik, že vyrážet sem jen na jednodenní výlet z Tenerife, jak dělá většina turistů, by byla škoda.
Zapomenutý ostrov Atlantiku
Troufnu si říct, že tenhle nevelký ostrov rozhodně nezklame žádného milovníka přírody a je to místo, které mám na svém ostrovním žebříčku hodně vysoko.
Není pro někoho, kdo hledá luxus, turistické atrakce, rozvinutou gastronomickou scénu a „zábavu“ pro turisty.
Ale pokud hledáte pestré přírodní scenérie, úchvatné vyhlídky, rádi chodíte po horách pěšky, La Gomera vás dostane. Myslím, že za to může i ten klid, kterým je ostrov prosycený.
Na La Gomeru se vracím už mnoho let. Některé stezky jsem prošel tolikrát, že se na nich dnes cítím skoro jako doma. Přesto pokaždé objevíme se skupinou něco nového – a také si vždy připomenu, proč mi tenhle ostrov před lety úplně změnil pohled na Kanárské ostrovy.
Pořád ve mně vyvolává stejný pocit jako při první návštěvě – že některá místa si svůj klid a opravdovost ještě dokázala uchovat.
Na tomhle místě opravdu čas plyne pomaleji.
Chcete La Gomeru zažít se mnou?
Na tento malý ostrov se vracím každý rok a připravil jsem zájezd pro malou skupinu lidí, kteří mají rádi hory, přírodu a klidnější místa mimo hlavní turistické trasy.
Podívejte se na program zájezdu na La Gomeru.